Přituhuje...#classglobe580 #patizon #supernatural #northshop

Přituhuje. Ležím zabalen v dodávce a jsem rád, že už nic nemusím. Venku je -15 st. C. Přídavné topení nestíhá. Loupu tmel z rukou a vše mě neskutečně kouše. Zatracený laminát! Pracovní oblečení, které jsem si nabalil, žere i díky skelné vatě, kterou jsem před pár dny zateploval střechu. Broušení skelných vláken tomu dodává ten správný říz a tak se teď cítím, jak ježek s ježkem v kleci. Je to ten den, kdy už od rána víš, že bys měl dělat něco jiného. Vyhozené pojistky vypínají topení v dodávce a tak od 4 klepeš kosu a budíš se s omrzlým rypákem. Vylézt ze spacáku je v tuto chvíli obtížnější než výstup na K2. Představa toho, že si na sebe za chvíli musím vzít to stejné pracovní oblečení, které už od pohledu kouše, mě vrtí zpátky do spacáku. Káva počká...Sakra vstávej! Od čeho tu jsi! Musím ven. Mažu se obléct. Vařím kávu a škrábu se. Piju kávu a škrábu se. Dopíjím kávu. Škrábu se, no a to bychom tu byli dlouho...Jde se brousit. Škrábu se. Brousím a tmel, co jsem včera nanesl, je z větší půlky pryč. Těch peněz! Míchám nový tmel, který začíná tuhnout mnohem dříve a roztahat ho po trupu je stále obtížnější. Stěrka, kterou jsem nechal přes noc v acetonu definitivně mění svoji hustotu na pudink a totálně zalepen rozleptaným plastem s epoxidovým tmelem kleju do všech stran. S přibývající teplotou v boxu se skelné jehličky probouzejí čím dál více k životu a já zažívám urtpení starého (mladého) Krysta! Ať už tohle skončí! Přeju si něco co vím, že jen tak nenastane. Tmelení a broušení trupu do těch správných křivek potrvá týdny! Trpělivost, kterou se tady musím naučit určitě zužitkuji, ale vydrž to...Myšlenky se upínají na tu chvíli, kdy se setmí a já ze sebe shodím kousající oblečení a vlezu do sprchy, jediné oázy v této promrzlé hale a oddám se orgasmu vroucí vody. Vařím čaj a liju do něj poslední zbytky rumu. Dneska padla. Lehám do spacáku, nalévám čaj a škrábu se. Zítra znova...